Štětcem k úsměvu - školáci malují pro seniory. Nástěnky ÁMOS propojují generace.

Přítomnost digitálních nástěnek od ÁMOS vision na českých školách dodává žákům chuti k učení a zároveň rozvíjí jejich kreativitu. Fenomén s unikátním vzdělávacím obsahem spojený s prevencí a osvětou, který se rozvinul ve stovkách základních a středních škol po celé ČR, umožňuje snadný přístup k interaktivnímu obsahu. Je také zdrojem praktických informací ve formě rozvrhů, suplování nebo jídelníčků a upozorňuje na školní aktuality. Ámosky už nejsou pouze výsadou škol, ale staly se i součástí desítek domovů pro seniory, které je využívají ke sdílení prakticích informací z domova jak rezidentům, tak pro návštěvy. Senioři je dále využívají jak k sebevzdělávání, například díky cestovatelským spotům, tak k zábavě formou interaktivních aktivizačních her.

Jelikož se Ámosky na školách i v domovech pro seniory těší neustále stoupající oblibě, napadlo chytré hlavy z ÁMOS vision tyto dva světy propojit. Proč nevyužít digitální nástěnky jako způsob komunikace mezi seniory a těmi nejmladšími? Vznikl tak projekt ŠTĚTCEM K ÚSMĚVU, a jak už název napovídá, jde o vizuální tvorbu žáků, která bude přinášet radost seniorům. Princip je jednoduchý a efektivní. Žáci zapojí fantazii a nakreslí obrázky na jakékoliv téma je zrovna napadne a senioři si mohou jejich díla snadno promítnout právě na zmiňovaných Ámoskách. Jde o skvělý způsob, jak přinést radost do života lidem, kteří si mohou občas připadat osamělí a skrze dětskou fantazii tak zažít něco nového a vzrušujícího. Do tohoto pilotního projektu se zapojila první škola – ZŠ a MŠ Ohradní na Praze 4.

PaedDr. Marie Miznerová k tomuto projektu dodává: „Protože učím na 1. stupni ZŠ už opravdu dlouho, mohu s čistým svědomím prohlásit, že většina dětí ráda kreslí a maluje. Poslední dobou snad ještě raději, protože je to něco, co jim vzniká přímo pod rukama, něco hmatatelného v jejich virtuálním světě. Navíc milují své prarodiče, které navštěvují, tráví s nimi volný čas, kteří je vyzvedávají z družiny, vodí na kroužky, ale kterým také pomáhají a starostlivost vracejí. Uvědomují si také, že ne všichni staří lidé jsou na tom stejně jako jejich babičky a dědečkové a chápou i jejich smutek a osamělost. Namalovat pro ně hezký obrázek berou jako to nejmenší, co pro ně mohou udělat. A malují s cílem někoho potěšit, udělat mu radost. Všem, kteří obrázky dětí na svých Ámoskách uvidí, prosím vyřiďte, že jsou namalované s láskou.“

Ohlasy ze strany domovů jsou skvělé, a to nás nesmírně těší. A toto je pouze začátek. Věříme, že tyto dvě generace, ačkoliv sobě věkově vzdálené, si toho mají ještě hodně co říct a těšíme se na rozvoj a zapojení dalších škol do toho projektu a také na další podobné nápady.