Rozhovor: Digitální transformace škol očima ředitele: „Svět se neptá, jestli chceme, ale kdy začneme“

Můžete prosím stručně představit Vaši školu a popsat její velikost, zaměření a specifika, která ji odlišují od ostatních vzdělávacích institucí? 

Naše základní škola, která se nachází těsně za značkou konec Prahy, na jejím východním okraji, s výbornou dopravní dostupností jak do centra metropole, tak do přilehlého regionu, je úplná, po dvou až třech třídách v ročníku. Aktuálně ji navštěvuje lehce přes 500 žáků jak ze samotného Zelenče, tak ze dvou okolních obcí. Jsme běžnou základní školou. Využíváme tradičních metod vyučování a doplňujeme je metodami alternativního školství tak, aby děti bavilo se učit a navštěvovaly školu rády. Naším cílem je inspirovat k celoživotnímu vzdělávání, budovat vzájemný respekt a vytvářet bezpečné prostředí, kde mohou žáci rozvíjet svůj potenciál naplno.  

 

Jakým způsobem přistupujete k digitální transformaci ve škole? Jak se tato strategie promítá do každodenního života školy a její organizace? 

Aktivní využívání digitálních technologii je pro nás jedním z důležitých pilířů školy. Byť je podstatné také dodat, že tento pilíř stavíme až v posledních letech, a proto zdaleka ještě nejsme tam, kde být chceme. Něco se ale již podařilo! Když jsem před čtyřmi lety nastupoval do funkce, mým hlavním cílem bylo vytvořit prostředí, které pro učitele i žáky minimalizuje potenciál problémů s technikou při výuce. A to zejména pečlivým výběrem zařízení, snahou o udržení jednotnosti nástrojů pod heslem „Raději méně, ale s důrazem na kvalitu“, ale také hledání spolehlivých partnerů. Tedy aby technika i software při hodině fungovaly a všichni účastníci učebního procesu se mohli soustředit na práci. 

V každé třídě (a dokonce i v tělocvičně) naleznete pevně nebo mobilně umístěný dotykový panel od stejného výrobce, každý pedagog či asistentka pedagoga má svůj pracovní notebook (opět všichni stejný model), který v každé třídě propojí s panelem i všemi sítěmi pouze jedním kabelem přes dokovací stanici. Žáci si mohou do hodin volně brát notebooky z nabíjecích boxů umístěných na chodbě nebo v učebnách, případně iPady (učitelé volí podle druhu požadované aktivity). 

 

Jak se digitální prostředí vaší školy promítá do výuky, podpory tvořivosti a spolupráce napříč školou? 

Pro výuku máme jednu klasickou počítačovou učebnu. Vybudovali jsme však také „digitální tvořílnu“ – místo, kde chceme, aby se práce na počítačích potkávala s digitálním řemeslem. Notebooky jsou zde na pracovních poncích, uprostřed je stůl pro práci s roboty a své místo zde má hned několik 3D tiskáren, vyřezávací plotter nebo zažehlovací lis. Cílem je, aby v této digitální laboratoři děti hlavně objevovaly. Ostatně badatelství je hlavním motivem i ve zcela nové učebně přírodních věd, kterou jsme už při plánování řešili i z pohledu maximálně možného využití digitálních technologií, a to od sdílení obrazu z mikroskopů na monitory na stěnách, přes notebook pro každého žáka, až po digitálně řízený závlahový systém na největší zelené stěně v českých školách. 

Sjednotili jsme i používaný software. Všichni žáci i pedagogičtí pracovníci školy mají přístup ke školním účtům Microsoft 365, Canva, ale i Padlet nebo Orgpad. Pro výuku přírodních věd (přírodopis, fyzika a chemie) jsme v letošním roce přešli na digitální učebnice Vivid Books. 

 

Jak rozvíjíte digitální infrastrukturu školy a jaké moderní nástroje využíváte pro komunikaci, administrativu a výuku? 

Ruku v ruce s tím musí jít i zasíťování školy a postupné posilovaní možností wifi připojení tak, aby signál byl kvalitní, každý účel použití měl svou dedikovanou síť (máme síť pro učitele, pro žákovské NTB, pro žákovské iPady, pro hosty a žákovské mobily – každou se specifickými parametry a limity podle účelu využití) a nic nebrzdilo možnosti připojovaní stále většího počtu zařízení. Opět tedy v souladu s vizí jednoduchosti použití během výuky. 

Digitalizovanou máme také prakticky veškerou administrativu i komunikaci s rodiči a PR školy. Ve vedení školy, ale už i v širší učitelské skupině, aktivně používáme řadu nástrojů AI, zejména ve školních či placených verzích, k čemuž jsou zaměstnanci vedením i finančně motivováni. Poznatky a tipy na konkrétní AI nástroje a práci s nimi vzájemně sdílíme ve vnitřní pracovní a učící se skupině „AI akademie“ a cíleně zapojujeme AI i do výuky. Nejvíce dle metodik skvělého kurikula od organizace AI dětem. 

Velmi užívaným nástrojem pro informovanost uvnitř školy jsou i naše dva panely Ámos. Není přestávka, kdy by panely nebyly využívány, a jsme opravdu pyšní, že se naše škola stabilně usídlila mezi první desítkou nejvíce využívaných panelů. 

Stále máme ale plno dalších oblastí, ve kterých, věřím, v následujících letech ještě digitálně vyrosteme. 

 

Co Vás vedlo k rozhodnutí zařadit moderní digitální technologie, jako jsou například dotykové panely ÁMOS, do technologického vybavení školy? Jak tento krok zapadá do širšího rámce Vaší dlouhodobé koncepce rozvoje školy? 

Vše souvisí se zacílením na našeho absolventa. Snažíme se jeho profil mít neustále před sebou a chápat, že digitální technologie budou navždy součástí jeho běžného, studijního a později i pracovního života. Proto chápeme, že je naším cílem nejen naše žáky s technologiemi seznamovat a učit pracovat, ale hlavně pracovat zodpovědně. Maximalizovat jejich využití tam, kde to dává smysl, a zároveň ukázat, kdy a jak je dobré si od nich odpočinout. 

Na našich chodbách tak vedle dotykových panelů naleznete také hrazdy ve dveřích do každé třídy, stůl na páku, Air hockey, lezeckou boulderovou stěnu či basketbalové koše nebo pingpongové stoly. O velkých přestávkách hrají na hlavní chodbě písničky na přání a občas je z toho i pěkná diskotéka. Máme však i knihobudky a připravujeme i tichou místnost. O přestávkách mají také přístup do digitální laboratoře či k 3D tisku. Chceme dětem ukázat, že je vždy v pořádku být sám sebou a věnovat se tomu, co je právě baví. Ať už s technologiemi nebo bez nich. A to mohou být třeba i piškvorky, rozcvička z matematiky, pexeso nebo procházka Národním technickým muzeem na panelu Ámos. 

 

Co vás vedlo k rozhodnutí rozšířit využití dotykových nástěnek ve škole o druhý panel? Jaké hlavní přínosy jste od tohoto kroku očekávali a jaké výhody to škole přineslo v praxi? 

Druhý panel jsme pořídili v tomto školním roce, a to na budovu prvního stupně. Hlavní důvod byl ten, že panel na hlavní chodbě byl opravdu hojně využíván a cestu si k němu stále více nacházely i děti právě z této budovy. Přišlo nám tedy fér jej pořídit i tam, a zároveň jsem již předem věděli, že na něm budeme cílit na jinou skupinu. Proto zde sdílíme i trochu odlišný obsah. A máme radost, že je využíván stejně hojně a skutečně zde děti dělají trochu něco jiného. 

Na naší škole musí děti mít, až na konkrétní zónu v konkrétním čase (velká přestávka a polední pauza) mobilní telefony schované v tašce. Panely Ámos tedy suplují i potřebu kontrolovat si například změny v rozvrhu nebo zvolený oběd právě v telefonu. Ostatně tyto funkce využívají i učitelé, kteří cestou kolem panelu také velmi rychle zjistí odpověď na tyto otázky. 

Stále však objevujeme nové možnosti využití. Přes panely jsem například díky funkci overlay děkovali jako vedení našim zaměstnancům během Dne učitelů (a zároveň jsme tento svátek tímto připomněli i dětem), nebo jsme ji využili během Dne otevřených dveří, kdy jsme rodičům na panelech s velkým úspěchem ukazovali příklady preventivních programů a akcí v tomto roce. Výhod je tedy moc a moc a jsem přesvědčen, že další ještě objevíme. 

 

Jaké výzvy jste museli překonat při zavádění těchto technologií a jaká opatření jste přijali, aby byl proces úspěšný? 

Jedinou skutečnou výzvu vidím pouze ve finanční stránce, ale naštěstí nám fungují vztahy se zřizovatelem, a pokud přijdeme s projektem, který dává smysl, můžeme se opřít o jeho podporu. A toho si moc vážíme. Samozřejmě porodní bolesti nastávají v řadě oblastí, ale není to nic, s čím by si nešlo nakonec poradit. Podstatná je, myslím, právě jasná vize a cíl, ze kterého by se nemělo uhýbat. A také uvědomění, že vše chce svůj čas. 

 

Jakým způsobem digitální technologie přispívají k naplňování vzdělávacích cílů, například v oblasti prevence, osvěty, rozvoje kompetencí žáků v práci s informacemi nebo podpory jejich samostatnosti? 

Jako nejpodstatnější vidím, že je nutné v těchto oblastech vybírat velmi dobře konkrétní partnery, se kterými spolupracovat. A ideálně jich nemít mnoho, ale o to kvalitnější. Pro nás je to zejména SOFA a Schola Empirica. Ale i třeba Inpublic group neboť řada akcí a informací se nejen k dětem dostává přes Ámosky. Strašně mě baví, že si o nějaké projektu večer přečtu a ráno mě spot na něj přivítá na hlavní chodbě na Ámosce. Často pak třeba děti odkazuji rovnou k panelu, ať se na to podívají. 

Tento výčet samozřejmě není kompletní, protože rádi spolupracujeme s několika dalšími subjekty nebo organizacemi, kteří tvoří obsah nebo nástroje, které lze smysluplně využít. Těm ostatním už ale nedáváme většinou šance. Setkání s obchodními zástupci jsme prakticky eliminoval a vůbec nelituji. Jednak třeba proto, že jsme se v minulosti zklamali, jednak proto, že by to narušovalo cestu, kterou jsme si vybrali. A přestože mi do schránky denně chodí pro mě až zvrhlé množství různých nabídek, nové lidi si k nám pouštím pouze na základě doporučení či dobré zkušenosti někoho, komu věřím. I v mém feedu na sociálních sítích už pečlivě vybírám, koho sleduji, protože nůžky jsou široce rozevřené a občas mě tíží stav, že se nelze věnovat všemu. 

Každopádně právě přístupnost a dostupnost obsahu je, pokud si člověk dovede regulovat hranice, jednou z výhod digitálních technologií. Bohužel spojené také s řadou rizik. Co mi pomáhá? Informace přejímat pouze po kritickém zvážení a stanovit si, a žít ji, jasnou vizi, jak se v tomto směru orientovat. 

 

Vidíte v digitálních technologiích potenciál k podpoře klíčových oblastí rozvoje školy? Pokud ano, jaké konkrétní přínosy v této oblasti pozorujete? 

Samozřejmě! Já jsem techno optimista. A co umím, jsme se vždy naučil sám. Pozorováním, zkoušením, hledáním cest. Protože jsem chtěl. A tohle chtění je asi to nejdůležitější. Zašpuntovanou láhev totiž nikdy nenaplníte, a tak nemá cenu to ani zkoušet. Je ale skvělé, že máme stále dostupnější formy, jak řídit své sebevzdělávání. A nejen my dospělí, ale hlavně děti. Pro nás to často znamená změnit zažité vzorce, ale pokud to rovnou naučíme naše děti, bude se jim s technologiemi žít lépe rovnou od začátku. A nejspíš i zodpovědněji. My už víme o dopadech nadužívání. Sami jsme si tím prošli. Tedy já určitě. Víme i, jak snadným nástrojem prokrastinace jsou. Ale my už díky zkušenostem víme, jak mluvit o srovnání hodnot. Před čím konkrétně varovat. A i když nás digitální detox „bolí“, můžeme v tomto směru dobře nastavovat dětem zrcadlo, případně „řídit“ jejich chyby a včas jim podat pomocnou ruku. Kdykoli beru doma do ruky mobil vnímám, že to vidí i mé děti, a pokud to není skutečně urgentní, zastydím se a zase ho odložím. A je to i skvělá příležitost, jak s dětmi otevírat diskusi. A to s vlastními i cizími. Je to totiž společné téma, prožíváme jej stejně. A navzájem se můžeme učit. 

Samozřejmě, je tu velká řada rizik, které by nám a našim dětem vždy měly spouštět pomyslný alarm. Ale pokud je vybavíme právě kompetencemi, máme minimálně dobře nakročeno. 

 

Jakou roli hrají digitální technologie ve strategii komunikace školy? 

Digitální technologie nám také velmi dobře umožňují „budovat značku školy“ a nehledejme v tom hned něco špatného. Každá škola buduje svou prací své jméno, a to je její značka. Soustředit se i na PR je tedy naprosto na místě a měla by to být jedna z rolí vedení školy. A to včetně vyhodnocování dopadu. Pro nás je třeba tak podstatná, že zaměstnávám velmi šikovnou paní, byť na maličký úvazek, ale pouze na tuto práci. Mně se tím velmi rozvázaly ruce a naše PR dostalo ucelený koncept při budování komunity a informovanosti rodičů i veřejnosti. A pevnou součástí naší strategie komunikace jsou i panely Ámos. 

 

Jaké další kroky v oblasti zavádění a rozvoje digitálních technologií plánujete? Jsou na obzoru další inovace, které by mohly ovlivnit chod školy? 

Rozhodně na obzoru jsou! Z těch velkých věcí se mi aktuálně v hlavě tvoří nová digitální laboratoř, která spojí rukodělné řemeslo s tím digitálním. Něco tvořit už s tím, že část vyrobím sám a část s pomocí digitálních technologií tisku, gravírování a podobně. A to v mnohem větším měřítku než v aktuální učebně. A také využití technologií k badatelství. Nechat děti kreativně objevovat znamená, že hodina je neskutečná zábava nejen pro ně, ale i pro učitele. Právě v těchto dnech také dokončujeme místnost pro hlubokou, ale třeba i komunitní práci. Místo vybavené kvalitním digitálním zázemím pro soustředění na online workshop, hluboké práci na novém ŠVP nebo třeba plánování tandemové hodiny. Místo, kde se budou moci zaměstnanci schovat před ruchem školy a nerušeně pracovat tak, aby si toho domů nesli co nejméně, ideálně nic. Pracovat se má v práci. Samozřejmě budeme nadále hledat prostředky pro další pořizování zejména notebooků a iPadů, robotických stavebnic a dalšího vybavení. 

Prakticky denně také sleduji vývoj nástrojů AI a dění kolem těchto technologií, neustále se aktivně vzdělávám a hledám využitelnost pro školu. V tomto směru očekávám zavádění řady postupů a nástrojů. 

Mrtvá je však pro mě myšlenka nákupů různých učebních programů a podobně. Snažím se své žáky i zaměstnance motivovat k přemýšlení nad úkolem, ne se učit postupy v konkrétním nástroji. Zejména děti často přijdou s velmi originálními řešeními, jak a s jakým nástrojem se dostat k cíli, a to je upřímně skvělé! A díky AI i dostupné. A jediné, co nás může brzdit, jsme jen my sami a naše rigidita. 

 

Na základě Vašich zkušeností, jaká doporučení byste adresoval vedení škol, které zvažuje implementaci digitálních technologií? Jaké klíčové faktory by měly při rozhodování zvážit? 

Nevěřím, že ještě někde nějaké vedení implementaci digitálních technologií teprve zvažuje. Vlak, ve kterém sedíme a vezeme stovky pasažérů, jede reálným světem, a představa, že někomu stačí přikládat pod kotel a zaštiťovat se romantikou, by byla děsivá. Občas je taková romantická výletní jízda samozřejmě zábava a nostalgie, ale náš úkol je jiný – přepravit naše pasažéry do dospělosti tak, aby až z našeho vlaku vystoupí, byli na svět tam venku co nejvíce připraveni. A svět venku se neptá, jestli my chceme nebo ne. Uhání za okny. Pokud bychom byli příliš pomalí, ujede nejen nám, ale hlavně našim pasažérům. A to si nesmíme dovolit. 

Z mého pohledu je nejpodstatnější mít v této oblasti strategii rozvoje. Sledovat trendy (nebo mít někoho, kdo je za nás sleduje) a neustále se inspirovat kde jen to je možné. Nepodléhat však všem lákavým nabídkám, které ze školy udělají jen digitální zoo. Bude sice pestrá, ale bude těžké se o ni starat a těm uvnitř v ní nebude dobře a stále budou řešit nějaké život otravující drobnosti. A nakonec třeba i rezignují na používání. 

Důležité je, myslím si, být také jako vedení tím, kdo podporuje společné učení. Být nositelem nápadů, ale učit se i s ostatními a od ostatních. A také si umět otevřeně přiznat, že něco třeba nebyl ten nejlepší nápad. Neustále však hledat nové cesty.